A co bylo dál ?
Začala jsem zas pilně trénovat, ale teď už jsem také chodila jen s kufříčkem. A bavilo mě to a baví stále, jen teď už na to není tolik času, jako ve školních letech. Trénink na střelnici byl sice jen jednou za týden, ale doma následoval pravidelně další - tzv. "suchý trénink", což obnáší zvedání zbraně, zamiřování na terč a výstřel - spouštění - na prázdno. K tomu kompenzační cvičení - rehabilitace, protože při střelbě jsou jednostranně zatěžovány svaly kolem páteře, výborné je i plavání.
A sportovní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Doma jsem vyhrávala kde co, na republice (M ČR) pravidelně maximálně do třetího místa (v kategorii dorostu), střílela jsem i Celostátní ligu jednotlivců, což byla v té době nejvyšší republiková soutěž a i tam se mi dařilo. A na jednom závodě doma v Děčíně mi nabídli "vyhledávači talentů" přestup do střediska mládeže a nedlouho na to i studium na sportovním gymnáziu v Plzni.
Ačkoliv jsem Plzeň ze začátku vůbec neměla ráda, s odstupem času musím říct, že to bylo nádherné období, díky kterému znám spoustu bezva lidí a na které ráda vzpomínám. Bydleli jsme na internátu, ráno hurá na snídani, pak 2 hodiny školy, přesun na střelnici a dopolední trénink, oběd, zase škola a odpoledne buď druhá fáze tréninku nebo tělocvik, pak trochu volna, večeře a učení na další den. V sobotu a v neděli závody - jezdili jsme po celé republice (tenkrát k nám patřilo ještě i Slovensko, takže výběr akcí byl opravdu široký) a tak jednou za 3-4 týdny místo závodů domů.
Bylo to intenzivní, střelba mi opravdu šla, jenže maturitou to tak nějak skončilo. Byla jsem v té době členem juniorské reprezentace, mohla jsem zůstat buď jako občanský pracovník u Policie a střílet za jejich klub, nebo být jako trenér na škole, nebo se vrátit domů a trénovat tam. Zvolila jsem tuhle poslední možnost a díky tomu byl konec bezstarostného studentského a sportovního života. Ale rozhodně toho nelituji. Nastoupila jsem do svého prvního zaměstnání, trénování šlo poněkud stranou, pak jsem začala zase studovat (management, ekonomii a informatiku na VŠ) a času bylo ještě míň, po škole jsem se vdala, narodil se mi chlapeček, na tři roky byl se sportem úplný konec a pak jsem se k němu vrátila - teď už je to "jen" koníček, ale moc mě těší.