Já a housle
V květnu 2007 jsem si řekla, že už bylo dost přizpůsobování se přáním někoho jiného a že je na čase zařídit se taky trochu podle svého. Jsou samozřejmě věci, co nezměníte a dělat se musí (chodit do práce, platit účty a pod.), ale je taky spousta toho, co byste dělali rádi, ale neděláte, protože teď na to není čas, děti jsou moc malé, nebo zas už moc velké, chybí finance, stejně to nezvládnu a pro to "nezačít" je ještě spousta dalších podobných výmluv. Já si ale řekla, že je to jen na mně a tak se pokusím dělat už jen to (v rámci možností :-))), co mě bude bavit.
Takže jsem v září 2007 zašla jako ostatní žáčci do ZUŠky, poptat se, jak je to s výukou houslí. Vzhledem k s nimi neporovnatelnému věku jsem předpokládala, že budu považována buď za maminku, která hodlá zapsat svou ratolest, nebo v horším případě tam na mě budou koukat jako na blázna, protože jak známo, s hudebním vzděláváním je radno začít ve věku, ke kterému já mám asi tak +30 let....
Paní učitelka se kupodivu nezhrozila, co za blázna stojí ve dvěřích, ale přijala mě mezi své ovečky a navíc jsem zjistila, že zdaleka nejsem jediná, kdo se hodlá naučit na hudební nástroj, ač už dávno není ve školním věku.
Takže - v červnu 2008 končím první ročník
Náhledy fotografií ze složky Na co hraji